Vyšehrad - skála nad řekou s temnou siluetou štíhlých věží, patří neodmyslitelně k pražské krajině. Tradice tohoto tajemného místa je spjata s pověstmi, jež literárně zpracoval Alois Jirásek ze starých kronik pod názvem "Staré pověsti české". Vyšehradské pověsti vysvětlující a oslavující vznik a počátky přemyslovského státu povýšily toto území na jedno z nejpamátnějších míst českého národa. Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště někdy v 10. století. Prvním nesporným dokladem o existenci vyšehradského hradiště jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně v polovině 10. století. Podstatnou etapou bylo zvolení Vratislava II. knížetem a jeho volbě stálé rezidence Vyšehradu, výstavby dalších staveb a hlavně kapituly, která byla přímo podřízena papeži. Význam Vyšehradu znovu pozvedl až Karel IV. Přestavěl ho v kamennou pevnost, připojil jej hradbami k Novému Městu Pražskému, vystavěl gotický královský palác, kapitulní chrám, mohutnou bránu zvanou Špička. Za husitských válek byl však celý královský okrsek zničen. Od poloviny 17. století se Vyšehrad proměňoval v barokní pevnost s vojenskou posádkou a v rukou vojenské správy zůstal do roku 1911, kdy byl předán městu a prakticky v nezměněné podobě (až na vyhořelou zbrojnici v prostoru parku s Myslbekovými sochami) se zachoval do dnešních dnů. I na počátku 21. století si Vyšehrad uchovává magickou atmosféru a tajemství.